Bubeneč bylo město za Prahou a bylo to místo, kterému se říkalo Za Hradbami. Stavěly se zde letohrádky a usedlosti a zřizovaly se zahrady. Na počátku 20. století chtěl architekt Jan Koula prosadit stavbu nové Královské cesty ze Starého Města Pařížskou ulicí přes Čechův most a dále otevřeným průkopem letenského svahu až do Stromovky. Tento plán měl řadu příznivců, kteří si byli jistí, že koncepce zvítězí, a začali si v oblasti Bubenče stavět své vlastní vily.
Začínala tak vznikat vilová enkláva a zdejší domy se pyšní tím, že byly navrženy tehdejšími prominentními architekty. Budova na adrese Sibiřské náměstí 280/5, takzvaná Krausova vila, je jedním ze tří rodinných domů v katastru Bubenče, které byly postaveny podle plánů architekta Jana Kotěry. Tehdy se náměstí jmenovalo Hlávkovo – podle architekta, stavitele a velkého českého mecenáše Josefa Hlávky, a to až do roku 1914, kdy bylo přejmenováno na Kubíkovo – podle starosty Bubenče. Název Sibiřské náměstí nese místo od roku 1925, a to na počest československých legií, které na Sibiři působily. Tehdy už byla Bubeneč součástí Prahy.
Krausova vila, rodinný dům postavený pro továrníka Jacoba Krause, patří k nejméně známým Kotěrovým stavbám. Dům propojuje styl domácího lidového stavitelství a anglického venkovského domu. Jednoduchá stavba čtvercového půdorysu ve stylu geometrické secese byla dokončena roku 1908. Má stanovou střechu, fasádu z drásané omítky a nároží zdobí reliéf s přírodními motivy od sochaře Stanislava Suchardy, Kotěrova přítele, pro kterého Kotěra projektoval první zakázku v této části Prahy. Pásy z režného zdiva jsou pro Kotěrovu tvorbu charakteristické stejně jako jeho oblíbený motiv – pergola nad vstupem. Ta je umístěna na cihelných pilířích. Vstup je orientován k jihovýchodu, tj. směrem do náměstí. Obrys stavby rámují pásy z šedých vápenocementových cihel. Na severozápadním průčelí je umístěna malá přízemní veranda se vstupem ze zahrady a na její střeše je terasa, která přiléhá k ložnici v patře.
Dodatečně bylo k severovýchodní fasádě přistavěno nízké křídlo ve tvaru L a částečně do terénu zapuštěné garáže. Přístavby jsou řešeny ze stejných materiálů jako dům a nepůsobí nijak rušivě.
Vila je podsklepená, jednopatrová. V přízemí je předsíň, schodišťová hala, kuchyně, jídelna s verandou a pokoj pro hosty. V patře se nachází druhá kuchyň, dva pokoje a ložnice s koupelnou. V podkroví se nachází další místnosti a byt domovníka.
V roce 1939 byla vila policejně zabavena ve prospěch Německé říše a po válce přešla pod správu Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.
Od roku 1961 byla přidělena Správě služeb diplomatickému sboru a dnes se o vilu stará její právní nástupce Diplomatický servis.
