Velkopřevorské nám. 484/3 – Malý Buquoyský palác

Historie paláce

Historie celého unikátního palácového komplexu Malé Strany, jehož součástí je i Malý Buquoyský palác, sahá až do 12. století, kdy tehdejší král Vladislav II. daroval pozemek špitálnímu řádu johanitů (pozdější Suverénní vojenský řád Sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a z Malty, tzv. Maltézský řád) pro vybudování kostela a špitálu.

Malý Buquoyský palác byl vybudován v roce 1598 v srdci staré Prahy kancléřem Maltézského řádu Melchiorem Gniessenem z Kobachu¹.V průběhu pěti století žádaný měšťanský dům mnohokrát změnil majitele z řad evropské šlechty.

Žil zde například Kryštof II. z Redernu, Heřman Černín z Chudenic², Marie Valburga, provdaná hraběnka Petazzi, a v roce 1763 zakoupil dům nejvyšší zemský maršálek Českého království František Leopold hrabě Buquoy de Lonqueval et Vaux³.

Architektura paláce

Celé přízemí budovy Malého Buquoyského paláce vzniklo jednotně v pozdně renesančním stylu, jehož dominantou je i renesanční štít na bočním východním průčelí, který se zachoval, až na určitá zjednodušení, ve své původní podobě. Z doby kolem roku 1600 pocházejí všechny klenby a hřebínky a celá dispozice přízemí.

Palác byl následně dostavěn a četně vyzdoben v období baroka a rokoka, čemuž odpovídá i bohatě zdobený severní barokní štít. Dochované je původní kování křídel s barokními závěsy a s krabicovým zámkem na vstupních vratech. Z řemeslných doplňků jsou v patře zajímavé klasicistní dveře a stropy s fabiony. Vzhledem k tomu, že dům nepostihl žádný požár, dochovaly se i starší záklopové stropy s malovanou výzdobou z doby renesance.

Jednoznačně rokokovou dominantou je vnitřní schodiště z 2. poloviny 18. století, které patří mezi nejkrásnější v Praze. Prostor celého schodiště je bohatě zdoben florálním dekorem a rokaji⁴.

Dalším rokokovým prvkem jsou přizděné pavlače, které byly nepochybně zaskleny až v pozdější době. Barokní profilované štukové šambrány, lemující portálky a jednotlivá okna, podtrhují zdobnost stavby nájemního měšťanského domu.

Více

Méně

Využití paláce

Palác patřil do rodinného majetku původně francouzského šlechtického rodu Buquoyů až do roku 1945, kdy byl, na základě Dekretu č. 108/1945 Sb., zkonfiskován poslednímu vlastníkovi, jímž byl Karel Jiří Buquoy. Správa paláce později přešla pod Správu služeb diplomatickému sboru v Praze⁵, jehož nástupnickou organizací je dnešní Diplomatický servis.
Objekt byl dlouhodobě pronajat Velvyslanectví Francouzské republiky.

^{¹Dr. Vlček, Dr. Vilímková, Dr. Urban, Stavebně historický průzkum č.p. 484/III, č.j. 4927/b únor 1989

² SUA, SM sign. C 215/R 12

³ SOA Třeboň, Vs Nové Hrady, Buquoyské domy v Praze

⁴ Rokaj (franc. Rocaille – mušlička) je abstraktní a často nesymetrický ornament, podle kterého dostalo název rokoko

⁵ Výpis z pozemkové knihy Katastrální území: Praha, Malá Strana, Dům čís.: 484, ze dne 5.1.1995}